Stručně o Záhoří
zaslal Zbyněk Žůrek
Územní vymezení
Naše Záhoří, toť onen kraj, který vůči městu Lipníku nad Bečvou jest za horami týnskými směrem k Bystřici pod Hostýnem. Kraj tento byl dlouho od světa odloučen, teprve v nedávné době jsou zde vybudovány okresní silnice. Proto dlouho se Záhoří ve své starobylosti a rázovitosti zachovalo, i když patří vlastně pohraničním územím k Hané.
Záhoří je vůči městu Lipníku nad Bečvou "za horama týnskýma" a táhne se směrem k Bystřici pod Hostýnem. Kraj byl dříve málo znám, poněvadž neměl vybudovány silnice a tak býval od světa hodně odloučen. Proto se dlouho ve své starobylosti a rázovitosti zachoval.
K Záhoří na Lipensku patří osady kolem Soběchleb: Symře, Radotín, Lhota, Kladníky, Horní a Dolní Netčice. Záhoří je přechodem z Hané na Valašsko. Hranice mezi hanáckým a valašským nářečím nedají se ani přesně určiti. Na Záhoří směrem ku Přerovu převládá více nářečí hanácké, ku Kelči zase valašské. Lipenské Záhoří patří více k území Hané, vlastně k jeho pohraničí. Celému Záhoří vévodí obec Soběchleby.
(K. Žůrek - Lipník nad Bečvou, město a okres, 1933)
Záhoří - kraj, který leží na východ od Přerova a jehož jádro tvoří území v trojúhelníku měst Lipník nad Bečvou, Bystřice pod Hostýnem a Hranice. Záhoří je území na jih a jihovýchod od Lipníka nad Bečvou - území mezi souvislým pásmem zalesněných kopců nad údolím řeky Bečvy na jedné straně a podhůřím Hostýnských vrchů na straně druhé. Tvoří je 27 obcí.
V prvním čísle Záhorské kroniky z roku 1891 je jmenovitě uvedl její tehdejší zakladatel a vydavatel, soběchlebský farář P.František Přikryl: Soběchleby, Radotín, Lhota, Kladníky, Oprostovice, Bezuchov, Šišma, Pavlovice, Prusínky, Hradčany, Radkova Lhota, Radkovy, Blazice, Sovadina, Mrlínek, Libosváry, Loukov, Horní Újezd, Vítonice, Žákovice, Býškovice, Horní Nětčice, Dolní Nětčice, Rakov, Paršovice, Opatovice a Valšovice. Patří sem pochopitelně i osada Simře u Soběchleb, kterou autor ve svém výčtu neuvádí.
Na Záhoří žije kolem devíti tisíc obyvatel a jeho rozloha činí zhruba 120 km2. Jeho přirozeným centrem jsou Soběchleby. Mnozí Záhořané zahrnují do Záhoří také Hlinsko a spolu s Pavlovicemi je uvádějí jako hraniční obce směrem na západ k Hané. Záhoří bylo nejednou pojmenované Záhořím hanáckým (Bartoš 1895). Ovšem hanáčtí sousedé popírají, že by Záhořané byli pravými Hanáky a říkají jim Hančáci. Jak z hlediska zeměpisného, tak také historického pro tuto oblast nejlépe vyhovuje název Lipenské Záhoří. Z hlediska zeměpisného jde o pohled z Lipníka nad Bečvou na území za jižními horami Moravské brány v jejím nejužším místě s jejich známými dominantami Helfštýnem (406 m), Maleníkem (479 m) a Krásnicí (464 m).
Z hlediska historického se tento region začal formovat už v 15. století. Zápis v Zemských deskách z roku 1447 uvádí, že k tehdejšímu helfštýnskému panství patřily kromě Oseka, Podolší a vesnic na sever a severozápad od Lipníka také Hlinsko, Radotín, Soběchleby, Symře, Dolní a Horní Nětčice, Rakov, Paršovice, Valšovice, Opatovice a část Kladník.
Od roku 1624 bylo helfštýnské panství přestěhováno do Lipníka a nazváno "lipenským". Ještě výraznější příslušnost k Lipníku zaznamenáváme v justici. K nižšímu právu v lipníku příslušely totiž na Záhoří všechny obce panství lipenského, ale také Horní Újezd, Býškovice a Malhotice. Od počátku 17. století k nim přibyly ještě další, z nichž pokládám za nutné vyjmenovat alespoň ty hraničí: Všechovice, Osíčko, Žákovice, Hradčany a Pavlovice.
(Alois Dohnal - Co je Záhoří - Sborník příspěvků z II. odborné konference o lidové kultuře na Hané 24. - 26.11.1993. Olomouc 1993)
Dodnes není ustálen názor odkud a kam se rozkládá Záhoří. Hovoří se o Hostýnském Záhoří, ležícím pod Hostýnskými vrchy od Bystřice pod Hostýnem až po Kelč, ale také o Lipenském Záhoří, které se táhne od řeky Bečvy až po Hostýnské Záhoří. A přece na mapě Ondřeje Pische, učitele, který nám zanechal rukopis o hanáckém kroji a spolupracoval s prof. Josefem Klvaňou, zpracoval v letech 1892 až 1901 mapu Hané dle kroje. Na ní najdeme Záhoří i na pravém břehu řeky Bečvy, což se neshoduje s mapou Záhoří, kterou vydavatel "Záhorské kroniky" František Přikryl zveřejnil v 11. čísle tohoto časopisu.
(Helena Lisická - Lidový oděv a tanec na Hané, Sborník z konference o lidové kultuře na Hané, Muzeum Komenského v Přerově 1998)
